Post Your Models!

[Crimea_River]

Beautifully done Steve. The pilot is flying at treetop so doesn't need oxygen. How's that?

 

[Gnomey]

Nice work!

 

[karel.hawk]

Do 840 A-1 Haunebu III, pilot Hptm. Werner Thierfelder with 60 victories, III./ZG.26, May 1945, Revell, 1:72
.

 

[Wurger]

 

[karel.hawk]

Do 840 A-1 Haunebu III, pilot Hptm. Werner Thierfelder with 60 victories, III./ZG.26, May 1945, Revell, 1:72

Only czech language:

Historické pozadí:
Zastánce strategických bombardérů generál Wever se štěstím unikl smrti při havárii jeho letounu He 70 dne 3.6.1936 v Drážďanech. Díky jeho neúnavné píli se povedlo prosadit do výzbroje Luftwaffe čtyřmotorový bombardér Do 19.
První bojové nasazení letounů Do 19 se uskutečnilo dne 7.9.1940 při náletu na Londýn. Letouny startovali z letecké základny Antverpy v Belgii od jednotky IV./LG.1 a každý z nich nesl ve své pumovnici dvě pumy SC 1800 Satan. Nálet byl úspěšný, britská RAF byla překvapena a ztráty na německé straně byli malé - pouze dva He 111 a jeden Do 19 byli ztraceni. Bohužel v případě Do 19 se jednalo o vedoucí letoun s kódem L1-AE. Pilotem byl kapitán Erwin Wims, velitelem/pozorovatelem byl velitel skupiny major Egbert Karvol a jako VIP pasažér letěl vrchní velitel Luftwaffe Říšský Maršál Hermann Goring, který tak chtěl propagandisticky využít svoji účast při náletu čtyřmotorových bombardérů. Letoun byl sestřelen osamělým Hurricanem při návratu na základnu a spadl do Kanálu. Nikdo nepřežil. Novým velitelem Luftwaffe se stal generál polní maršál Kesselring. Anglie sice nakonec nebyla poražena, ale díky využití letounů Do 19 pro strategické bombardování Uralu s jeho mnoha továrnami a dobytí ropných rafinérií v dnešní Gruzii, se alespoň podařilo zabrzdit ruský parní válec a v roce 1944 se táhla východní fronta stále zhruba na úrovni Kurského výběžku. Opakované bombardování Suezského průplavu a nasazení letounů Do 19 i na protilodní hlídky získalo Afrika Korpsu čas na stažení od El Alameinu do Tripolisu a poté na Sicílii. Spojenci se nikdy nevylodili na Sicílii ani v Itálii. Invazi v Normandii v červnu 1944 provázelo mnoho potíží a mnoho nechybělo k úplnému stažení vojsk zpět do Anglie. Válku rozhodly až dvě atomové pumy svržené rychle po sobě na podzim 1945 z letounů B-29 SuperFortress startující z afrických základen. Jako zdroj dalších informací lze využít skvělou historickou publikaci Luftwaffe Vítězí od autora Mike Spicka, z níž jsem volně čerpal pro má úvodní slova.

Technické pozadí:
V roce 1942 se německým vědcům podařil přelomový objev v oblasti antigravitace a její využití v letecké válce. Jíž v polovině roku 1943 vzlétl první prototyp létajícího talíře Haunebu (Do 840 V1). Zanedlouho následovala stavba předsériových Haunebu II (Do 840 A-0), tentokrát již se základní vojenskou výzbrojí a výstrojí. Původní záměr, aby letoun dosahoval rychlosti až 5.000 km/hod se ukázal jako nereálný z důvodu aerodynamiky, navigace při vysokých rychlostech a neexistujícího dostatečně výkonného zdroje k udržení antigravitace při takto vysokých rychlostech. Do sériové výroby šel nakonec až Haunebu III, vyráběný koncernem Dornier pod kódem Do 840 A-1. Dornier byl zvolen, protože měl volné rozlehlé výrobní linky, které byli využívány pouze pro kompletace letounů Do 19 C-8. Verze Do 840 A-1 Haunebu III disponovala silnější hlavňovou výzbrojí a měla baterie s vyšší kapacitou, umožňující delší vytrvalost letu, než předsériové letouny. Také se vylepšil výhled posádky směrem ven, který byl u předešlých vyrobených kusů velice omezený směrem nahoru i dolů.
Letoun dosahoval úžasné hodnoty kolmého stoupání až na úrovni rychlosti zvuku s maximálním dostupem 15.200 m. Vodorovná rychlost už tak dobrá nebyla, maximálně 720 km/h a proto byla potřebná i obranná výzbroj. Vodorovný let byl realizován nakloněním letounu a letu šikmo vzhůru a poté zase šikmo dolů, jako tzv. dětské házení žabek. Proto bylo rozhodnuto, že lze letoun nejlépe využít jako přepadový stíhač, který bude útočit při stoupání a poté zeshora. Klesání již muselo být o něco mírnější, aby se nepoškodila vnější pohyblivá výzbroj. Antigravitační pohon rušil vlastní vysílané radarové paprsky z palubního radaru, takže letoun se nedal využít jako noční stíhač.

První bojové nasazení:
První jednotkou přezbrojenou na Do 840 se stala III./ZG.26 pod velením Hptm. Wernera Thierfeldera. Ten měl v té době na svém kontě již 27 sestřelů. Jednotka se začala přezbrojovat na Do 840 od 2.6.1944. Původně měla být vyzbrojena Me 262 A, ale z toho sešlo. Přezbrojování provázelo mnoho těžkostí a několik fatálních havárií, ale v polovině prosince 1944 byla jednotka připravena. Dne 17.12.1944 uskutečnila 15. AF z Afriky nálet na rafinerie v Horním Slezsku. Náletu se účastnilo 527 bombardérů B-17 a B-24 a jako doprovod měli 300 stíhaček P-38 a P-51. Ve chvíli, kdy bombardéry míjeli maskované letiště III./ZG.26, štábní roj tří Do 840 v čele s Hptm. Thierfelderem začal prudce stoupat podél okraje prvního bombardovacího boxu. Když byli na jejich úrovni, zpomalili stoupání a zároveň spustili palbu a sestřelili prvních 5 letounů. Poté stoupali dál a po získání převýšení zaútočili na druhý box z převýšení a rozbili ho. V tu chvíli se do boje přidalo i 100 stíhaček Fw 190 A a Bf 109 G z jednotky JG.300 a dokonali zkázu. Teprve v tu chvíli zareagovali i doprovodní stíhači, ale byli ihned napadeni třemi roji Me 262 A-1 od jednotky JG.7. Letouny Do 840 rychle vystoupali na 13.000 m a vzdálili se z bojiště. Celkové skóre z náletu, přezdívaného později jako "Krvavá neděle" byl tento:
15. AF ztratila 53 bombardérů a 14 stíhaček
JG.300 ztratila 12 stíhaček
JG.7 ztratila jeden Me 262
ZG.26 z toho vyšla beze ztrát.

Technický popis:
Do 840 A-1
Pětimístný těžký stíhací letoun (pilot, navigátor/telegrafista, 3x střelec/palubní technik).
Stoupání rychlosti zvuku.
Maximální vodorovná rychlost 720 km/h.
Operační dostup 15.200 m
Dolet 820 km (omezeno kapacitou baterií pro pohon antigravitace)
Výzbroj uložená ve třech střelištích na spodku trupu
1x 75 mm
2x 37 mm
2x 20 mm

Nově objevený deník jednotky ZG.26 odhalil, že letouny Do 840 A-1 Haunebu III byli na přelomu let 1944-45 přezbrojeny. Od ledna 1945 létali s výzbrojí 1x 75 mm + 1x 20 mm + 4x 37 mm.

Mnou stavěný letoun:
Do 840 A-1 Haunebu III
pilot Hptm. Werner Thierfelder (27 sestřelů na Bf 110 a Me 410, dalších 33 setřelů na Do 840)
označení letounu - klín (označení velitele skupiny)
III./ZG.26
květen 1945, Čechy.

Kamufláž RLM 81/82/76

Všichni výrobci stavebnic dosud vydali pouze modely Haunebu I a II. Mnou stavěná verze Haunebu III má vylepšenou ofenzivní výzbroj, letci budou mít také lepší výhled ven a jedná se tak o konverzi z předsériové verze Haunebu II.

 

[Gnomey]

Good work!

 

[karel.hawk]

Fw 190 A-3 WNr.432 - yellow 1 - Oblt. Erich Rudorffer - 6./JG.2 Beaumont-le-Roger France 1942 - Tamiya - 1:72
.

 

[karel.hawk]

Fw 190 A-3 WNr.132259 - white 6 - Uffz. G. Josten - 1./JG.51 Ljuban SSSR 1942 - Tamiya - 1:72
.

 

[karel.hawk]

Beaufort Mk.I - Beaufort Mk.I - L4449 or L4456 - Boscombe Down RAF 1940 England
.

 

[Wurger]

Well done.

 

[Gnomey]

Lovely work!

 

[karel.hawk]

Models built by me 1:72 in 2021.
.

 

[Wurger]

 

[Snautzer01]

Nice set of models there.

 

[Crimea_River]

Very nice. I think I built......one.

 

[Gnomey]

Nicely done!

 

[FLYBOYJ]

Just read "Some Still Live" by Frank Tinker, felt inspired to build a SRAF I-16

 

[SaparotRob]

One of my favorite planes. Should have "heavily spatted" fixed gear to look perfect

 

[Wurger]

 

[Gnomey]

Nice work Joe!